Výpal keramiky dřevem

Na tuto stránku průběžně zaznamenávám poznatky k pecím na pálerní vápna. Zatím tato stránka nemá jasnou koncepci, časem to snad zlepším.



Dobrý popis pálení vápna jsem našel na webu Staré huti v Moravském krasu, konkrétně v tomto PDF

Ukázka z textu:
Vypalováním se vápenec mění v kysličníky, přičemž uniká kysličník uhličitý. Nejjednodušším způsobem výroby vápna bylo nepochybně milířování, jehož využití sahá hluboko do lidské minulosti. Tato technika se udržela z období pravěku až do středověku a mnohdy až do období raného novověku. Celkovou výrobu zdokonalili staří Římané. Jejich typy pecí se staly modelem pro pozdější moderní pece používané až do počátku našeho století.

Vzorce:

Vzorce výroby a použití vápna


Schéma pece:

Schema pece





Výborný, komplexní text (nejem o vápnu, ale i o keramice, železu atd.) je na webu geologie.vsb.cz

Příklad textu:

Vzdušné vápno
Vzdušné vápno je typickým představitelem vzdušných pojiv a zároveň patří k nejdéle používaným pojivům vůbec. Technicky vzato je vápno názvem pro oxid vápenatý (CaO) s různým podílem oxidu hořečnatého (MgO), vyráběný pálením poměrně čistých, vysokoprocentních nebo dolomitických vápenců pod mez slinutí, tj. na teploty 1000 – 1250°C. Právě podle obsahu MgO se vzdušné vápno zpravidla dělí na:
- vápno vzdušné bílé s obsahem MgO pod 7 %,
- dolomitické vzdušné vápno s obsahem MgO nad 7 %.

Pro výpal vápence a výrobu páleného vápna se u nás v současnosti používají kontinuálně pracující šachtové pece. Historicky se vápno vyrábělo často poměrně jednoduchým způsobem, a to např.:
- v jamách, jejichž stěny byly obloženy kamenem, který nepodléhal tepelnému rozkladu a které byly uzavřeny „víkem“ z větví, omazaných jílem,
- v nálevkovitých pecích, které měly tvar komolého kužele, postaveného na menší základnu (výpal zde trval 4 až 5 dní),
- v milířích,
- v kruhových pecích, původně vyvinutých pro výpal cihel,
- v komorových pecích
- v USA se pro výrobu vápna používají také pece rotační

Zpět na homepage