Jaké výrobky jsou vhodené do piliňáku:
hlína má být hodně ostřená, aby vydržela toto nepěkné tepelné zacházení. A děti se musí držet, aby dělaly výrobky né moc tenké, né moc tlusté, né moc velké, bez ostrých hran a bez volovin (uši, ocasy...), ono to po vyhoření pilin sesedá, čili co přežije tepelný náraz, poláme se pak při sesedání - leží to pak všechno na sobě a při vyhořívání spodní části to sesedá dál. A malinké výrobky (korálky atd.) pak nejsou v popelu k nalezení.

Palivo:
piliny, hobliny, peletky, nějak to mixovat, to je jedno. Případně se tam dají přidat brikety do grilu, klacíky atd. (dál budu psát obecně "piliny")

Materiál na stavbu:
Z cihel se snadno staví, ale jsou studené a piliny je neohřejí, tedy to chladí i ten vnitřek. Ale dobře to hoří a škvírama se to dá opatrně regulovat. A je dobře vidět odkud jde kouř, tedy kam už výpal pokročil.
Já jsem pak používal Ytong, vypadá při výpalu ošklivě, ale je levný a dobře izoluje, tj. tolik ten vnitřek nechladí. Ytong vydrží do 1000C, to v piliňáku určitě nevznikne. Ytong je na málo použití, pak se začne sypat, ale to u jednorázového piliňáku nevadí, to má význam u pece s plánovanou trvanlivostí.

Nakládání piliňáku:
obvykle dělám vyšší užší "komín", ale jednou jsem udělal nižší, širší, (viz fotky níže). Piliny či peletky musí být super suché, bral jsem to z truhlárny. Nesmí být moc jemné, to nehoří. Piliňák má být dost těsný, ale zas né úplně super zalepený, to by nehořelo, prostě rovné cihly přímo na sebe, případně trošku dotěsnit blátem. Dolu dát jen piliny, případně nechat trochu netěsností zacpaných pilinama, aby spodní patro třeba i trochu na závěr výpalu vyhořelo, minimálně aby to určitě prohořelo až úplně dolu. Za dobu výpalu by neměly spodní piliny táhnout vlhkost ze země, třeba bude i pršet, je třeba s tím počítat. Nad to sypat piliny a keramiku, piliny lehce cpát i dovnitř do dutých výrobků. Nejchladnější budou kouty piliňáku, tak keramiku nedávat až do koutů, tam jen piliny. Naplnit až skoro nahoru (třeba 10cm pod horní okraj), na vršek už jen piliny, až úplně vrchovatě. Také je třeba zohlednit, že na vršku budeme dělat oheň, nejspíš nám nějaké uhlíky spadnou dolů, nemělo by to pálit trávu kolem nebo páchat jinou škodu. Jako vychytávku pro svojí informaci jsem do toho někdy dal sem tam nějaký střep okenního skla jako jakousi žároměrku, ideálně by se to sklo mělo nějak zkroutit či jinak tepelně změnit, ale myslím si, že se to nikdy nestalo, teplota tedy byla pod 500C, strašně málo, no, piliňák. Je to spíš slabý přežah s tím, že proběhne redukce, čili se póry zacpou uhlíkem a bordelem. Děti je třeba od začátku upozorňovat, že to nebude vodostálé, tedy že to nebudou funkční vázičky a hrníčky. Vázička kdyžtak jen jako futrál na skleničku.
Když někdo opravdu "umí", přisypává do piliňáku různé oxidy kovů apod., vznikají krásné efekty, to já ale neumím :(

Výpal:
Na úplném vršku se pak rozdělá táborák z klacíčků apod., "hezkej vohýnek fajráček". On postupně prohoří do těch pilin (klidně se může přikládat, fajrovat, keramika je izolačně schovaná dole v pilinách, té se to ještě netýká). Až bude jisté, že je tam dost žhavých uhlíků a začíná to lézt mezi cihly piliňáku (třeba za hodinu, to je jedno), postupně se to zavře a utěsní, plamínky se tím udusí, musí to jen čudit, smradu jako v pekle (doutnání s nedostatkem kyslíku). Pokud to během prohořívání úplně přestane na delší dobu čudit, je to v háji, chcíplo to, musí se znova. Bude to hořet mnoho hodin, třeba 8 nebo 12, to se nedá odhadnout. Kam až to prohořelo se pozná podle toho odkud to už čudí. Až se bude čudit úplně od spodu a pak přestane, je hotovo.

Po výpalu:
Pak ještě pár hodin počkat, aby to vychladlo, sice to nejsou glazury, ale vyndavat to horké stejně není dobrý nápad. Je dobré mít připravené nějaké košťátko či štětec a ometat to od zbytků popela, aby to zejména na děti nepůsobilo jako ošklivé spáleniště. Ideálně to dávat na bílý podklad, dělá to lepší dojem, no, to už nechám na vás :)