Zde píšu své poznatky ke vkládání a tavení skla v keramice.
Napřed maličko teorie a mých zkušeností:
Klasičtí keramici tímto postupem obvykle pohrdají, ale pro amatéry je to atraktivní hračka.
- sklo měkne podobně jako vosk, tedy teploty jsou pouze orientační, ale řekněme, že měkne kolem 650°C, slepuje se (fuzzing) kolem 800°C a taví se (je úplně řídké) kolem 1200°C, opakuji, vše s velkými odchylkami.
Z toho plyne, že do výpalu keramiky je možné dávat sklo pouze na dno, protože při výpalu jinde umístěné sklo steče a výsledek za nic nestojí.
- je lepší dávat silnější vrstvu skla, aby bylo jisté, že se sklo opravdu rozteče _rovnoměrně_ po celé ploše keramického dna
- je lepší dávat sklo do keramiky s kolmými stěnami. Pokud ho dám do mělké misky, nerozleje se do hezkého kroužku, ale výsledek bude nepravidelný, nerozlitý všude stejně, opět to vypadá jako chyba
- obecně dávají lepší výsledky skla světlejší (tmavé pak vypadá jako nepodařené, připálené, typicky hnědé lahvové), lepší je sklo čiré (tmavé či zcela neprůhledné opět vypadá jako chyba)
- je třeba počítat s tím, že sklo při chladnutí téměř jistě popraská (krakluje), protože má jinou teplotní roztažnost než keramika. Možná to některé kombinace vydrží, ale je třeba chladit velmi pomalu a poctivě až do pokojové teploty a i v ní ještě počkat, vnitřní napětí jsou velká, může to popraskat i dodatečně.
- typ barevného skla je nutné vyzkoušet. Obecně doporučuji zelené lahvové, je ho dost a ještě s žádným nebyl problém. Některá skla (z různých svítidel atd.) buď vyvaří, vybublají nebo vypadají jako spálené škvarky. Problém bývá s červeným sklem: špatně se shání a pak některé už při fuzzingových teplotách černá nebo se potáhne šedou nehezkou blankou. Některé vychází dobře, je třeba to napřed vyzkoušet a v zásobách nemíchat střepy z různých zdrojů dohromady. A nevyzkoušená skla doporučuju moc nekombinovat, protože jeden malý vyvařený kousek pokazí celý výrobek.
A teď pár příkladů jak to vypadá ve skutečnosti:
