Na tuto stránku dávám části teoretických textů posbírané po internetu apod. U všeho uvádím zdroje a sem to dávám v dobré víře.
Tato stránka se týká zapalování (především) dřeva.
Odborná příprava jednotek Požární Ochrany
http://www.pcr.cz/2003/hasici/odbor/izs/konspekty/hl_hasici.html
1. Teplota vzplanutí
Teplotou vzplanutí se rozumí nejnižší teplota, při které hořlavá látka za normálního tlaku vyvine tolik hořlavých par, že tyto ve směsi se vzduchem při krátkodobém přiblížení přesně definovaného otevřeného plaménku krátce vzplanou, ale dále nehoří.
Při teplotách pod teplotou vzplanutí není možné zapálení, protože tlak par látky je příliš malý k tomu, aby se vytvořily zápalné směsi par se vzduchem. To však neznamená, že při teplotách pod teplotou vzplanutí neexistují nebezpečí požáru. Zdrojem zapálení může být látka velmi rychle zahřátá na svou teplotu vzplanutí.
Teplota vzplanutí látky se stanoví metodou „otevřeného nebo uzavřeného kelímku“. Při používání těchto hodnot je třeba vzít v úvahu, že hodnoty teplot vzplanutí stanovené v otevřeném kelímku bývají o 5 - 20 o C výše než teploty vzplanutí stanovené metodou uzavřeného kelímku. Z tohoto důvodu je nutné hodnoty stanovené metodou otevřeného kelímku považovat pouze za orientační.
2. Teplota hoření
Teplota hoření je nejnižší teplota hořlavé látky, při níž se tvoří tolik hořlavých par, že se tyto páry při přiblížení otevřeného plaménku vznítí a samy dále hoří.
Při dosažení teploty hoření je rychlost odpařování nejméně tak velká, jako rychlost spalování, takže páry se dále tvoří v dostatečném množství a samočinné spalování se dále udržuje.
Teplota hoření leží tedy výše než teplota vzplanutí. Rozdíl mezi oběmi teplotami je u nízkovroucích kapalin velmi nepatrný, avšak vzrůstá se snižující se těkavostí kapaliny. Nízkovroucí kapalina je taková kapalina, která má při atmosférickém tlaku 101 kPa teplotu varu nižší než 50o C.
3. Teplota vznícení
Teplota vznícení je nejnižší teplota, při které se za definovaných zkušebních podmínek hořlavá látka ve směsi se vzduchem sama bez iniciace vznítí. Jako vznícení se označuje začátek chemické reakce směsi plynu nebo páry se vzduchem za objevení otevřeného plamene.
Při stanovení teploty vznícení se vznícení vyvolá pouze působením tepla, nikoliv otevřeným plamenem nebo jiskrou.
Teplota vznícení některých látek
hnědé uhlí 260°C
benzín 470°C
černé uhlí 350°C
dřevo 270°C
sláma 310°C
papír nad 185°C
tkaniny nad 290°C
koks 400°C
tabák 175°C
seno 233°C
http://pribyslav.dh.cz/Dokumenty/Hn2_02/latky.htm
Samovznícení dřeva
– borovice – má sklon k tepelnému samovznícení. Teplota samozahřívání je 80 °C. Nastohované borovicové desky se samovznítí při teplotě kolem 125 °C.
– dubové – má sklon k tepelnému samovznícení. Teplota samozahřívání je 125 °C. Teplota vznícení je 375 °C.
– jedlové – má sklon k tepelnému samovznícení. Teplota samozahřívání je 120 °C. Teplota vznícení je 397 °C.
Teplota samozahřívání hnědého uhlí je 50–65 °C, teplota vznícení je 500 °C a teplota žhnutí je 300–400 °C.
Černé uhlí – antracit
Má ze všech druhů uhlí nejmenší sklon k samovznícení. Teplota vznícení je 500 °C a teplota žhnutí pak 300–400 °C.
Dřevo - přehled základních vlastností
http://stary.biom.cz/clen/jso/a_drevo.html
Bod zápalnosti, tj. nejnižší teplota, na kterou se musí dřevo zahřát aby se samovznítilo, je mezi 330 a 470°C, ale bod vzplanutí, tj. nejnižší teplota, při níž se ve dřevě vyvine tolik plynů, že se vzduchem vytvoří směs, která se přiblížením k plameni vznítí, je pouze 180 až 275°C.