Žároměrky
Chtěl jsem popsat použití žároměrek. Hledal jsem na Netu vhodné zdroje a našel jsem na www.glazura.cz tak dokonalý popis, že ho sem dám v plném znění a jenom níže doplním pár praktických poznámek:

Měření teploty pomocí žároměrek

Klasický způsob dodnes používaný, jak ohlídat teplotu výpalu keramiky, je použití keramických tělísek a sledování jejich deformací a rozměrových změn při expozici v žáru.

Nejčastěji používaná tělíska jsou tradičně žároměrky, mírně ukloněné jehlánky z přesně definovaných směsí, jejichž složení se postupně mění, takže tvoří postupnou řadu. Sleduje se jejich deformace; teplota, kterou žároměrka signalizuje, je definována jako okamžik, kdy se špička žároměrky ohne a dotkne se podložky. Do pece se obvykle vkládá podložka se čtyřmi žároměrkami, dvě jsou signální a mají nižší čísla a slouží k včasnému upozornění, že se blíží očekávaná maximální teploty, jedna je kontrolní a ukazuje zda zboží nebylo přepáleno. I když je složení žároměrky dost přesné, nelze s určitostí tvrdit, že žároměrka ukázala teplotu, kterou byla označena, protože deformace závisí i na rychlosti výpalu a také na pecní atmosféře. Vzhledem ke své jednoduchosti lze žároměrky využít i dnes k regulaci pecí, která spočívá v kontrole změn žároměrek pecním průhledem, v jednoduchém zařízení žároměrka může svou deformací také vypnout ohřev a konečně mohou být žároměrky použity ke kontrole funkce elektronické regulace a elektrických měřidel.

Nejrozšířenější v Evropě je řada žároměrek Segerových (Seger cones), které se staly tak populární, že původní řada od 1 (1100°C) do 42 (2000°C) byla zachována, jenom pro čísla 1 až 6 bylo mírně pozměněno původní Segerovo složení (tyto žároměrky nesou označení 1a až 6a) a řada byla rozšířena do nižších teplot 650 – 1080°C o čísla 021 až 01a. Segerova řada je uvedena v tabulce 1.

V Americe je měření žároměrkami rovněž populární, zde se však používá řada Ortonova (Orton cones), jejíž číslování se od Segerovy řady liší. Orton svou řadu žároměrek koncipoval tak, aby zachycovala celkovou tepelnou expozici, tedy nejen nejvyšší teplotu, ale i dobu výpalu. V tabulce 2 vidíme závislost deformace jednotlivých žároměrek na teplotě a rychlosti ohřevu.

Velmi přesné výsledky dávají také Bullerovy kroužky, u nichž se měří změna průměru po výpalu. Nevýhodou je nemožnost odečtu během výpalu, protože průměr je třeba změřit .

Tabulky jsou uvedeny dole na této stránce, aby zde nepřekážely :-)

A teď moje poznámky a poznatky:
- žároměrky je třeba zapíchat v mírném náklonu do kousku hlíny. Tato hlína samozřejmě musí před výpalem vyschnout jako každá jiná hlína jdoucí do pece, jinak se rozlítá na kousky a rozteklé žároměrky se přilepí kam nemají.
- překvapivě je třeba žároměrky nepoplést a mít na papírku napsány jejich teploty. Podle níže uvedených tabulek se sice dá zkontrolovat na jakou teplotu dané žároměrky jsou, ale na žároměrkách se označení špatně čte, tak je lepší na to moc nespoléhat.
- žároměrky jest třeba umístit do pece tak aby byly kukrem vidět - to se zdá jako zbytečné upozornění, jenže v peci je pak spousta plamenů, z kukru jde horko a žároměrky jsou malé. A když jsou daleko nebo moc dole/nahoře/vpravo/za něčím, vznikne problém...
- je dobré žároměrky naklonit tak, aby i po deformaci (tedy po výpalu) bylo vidět jejich označení - to pro případ, že vše neprobíhalo jak mělo a je třeba udělat zpětnou kontrolu.
- taky je dobré počítat s tím, že "studenější" žároměrky se po značném překročení jejich teploty roztečou nebo trochu povaří a můžou se roztéct nebo kápnout - uložme je tedy tak, aby nic nepoškodily

(teplota se dá také měřit elektrickým pyrometrem)

Pár ilustračních fotek:


Tady je vidět žároměrky po výpalu, kde se správně nejvyšší žároměrka nepohla.
Z označení je vidět, že to byl nízký výpal, nepohla se žároměrka na 1060 C.



Na druhé fotce je dobře vidět, že se nejnižší žároměrka povařila, což mohlo páchat drobnou škodu na okolní keramice.
Nejvyšší žároměrka se už začala ohýbat, zřejmě se pálilo o trochu výš než bylo v plánu...