Na tuto stránku průběžně zaznamenávám poznatky k pecím na tavení skla pálených dřevem. Zatím tato stránka nemá jasnou koncepci, časem to snad vylepším.

Teploty:
(http://www.enviweb.cz/?env=havarie_archiv_gihec/Diagnostika_pozaru_podle_druhu_materialu.html)
Měknutí skla při teplotě 650 až 750°C, tečení skla kolem 900°C, tavení skla nad 1200°C.

SKLÁŘSTVÍ VE 13.-16. STOLETÍ V ZÁPADNÍ A STŘEDNÍ EVROPĚ
Ing. Martina Hřibová, PhD.

Sklářská pec – pec byla dvojkomorová, k vlastní kamenné peci oválného půdorysu se připojuje nižší přístavek sloužící jako chladící prostor (tzv.vošovna) a vyhřívaný spolu s vlastní pecí z téhož ohniště. Přístavek byl umístěn proti „bráně“, kterou se do pece vkládalo palivo i surovina, která se tu pražila až se slinula dohromady. Nad „bránou“ pak byly otvory (3-4), kudy se rozdrcená frita z přetavby vkládala v hliněných pánvích znovu do pece k dotavení a odtud pak utavenou sklovinu sklář nabíral píšťalou a vyfukoval z ní nádoby.

Jednoduché schéma:

Krušnohorská pec:

Schéma:

Německá sklářská pec - dobová kresba:

Ottův slovník naučný praví:

Sklářské pece jsou dvojího druhu: pánvové a vanové.

Sklářské pece jsou stavěny z ohnivzdorného (šamotového a dinasového) materiálu, vzdorujícího teplotě až 1700°C.

V pánvových pecích se taví sklo v pánvích, zhotovených z ohnivzdorných hlín.
Pánvové pece jsou pro přetržitý provoz a to hlavně, jde-li o výrobu většího počtu druhů skel.

Vanové peci se staví obyčejně na topení regenerativní. Je to vlastně velká nádrž z ohnivzdorných kamenů, v níž se taví velké množství skloviny. S jedné strany vany se nakládá sklářský kmen a provádí tavení skla, na druhé straně vany jest pracovní prostor, z něhož skláři, případně stroje, odnímají a zpracují hotovou sklovinu. Nejčastější jsou vanové peci s provozem nepřetržitým, někdy se však užívá přetržité, tzv. „denní vany”, podobající se svým provozem pecím pánvovým, neboť se v nich v noci sklo utaví a přes den zpracuje.

Sklářské tavicí pece jsou buď s topením spodním nebo horním. Častější jsou peci se spodním topením. Pecí s horním topením se užívá již jen výlučně na tavení skla zrcadlového.

Moderní vanová pec:

(Převzato z http://www.automatizace.cz)

Výroba skla sestává z několika hlavních fází. Připravené suroviny (tzv. sklářský kmen) s možnou přísadou rozemletých střepů jsou automaticky zakládány do pece na povrch roztaveného skla (viz obr. níže). Teplo vydávané plynovými hořáky je roztaví na tekutou směs obsahující některé pevné částice (zejména zrna křemičitého písku) a nastartuje chemickou reakci, při které se uvolňuje velké množství plynů ve formě bublin. Roztavené sklo se pohybuje dál v podélném směru pece. Přitom se za několik hodin zrna postupně rozpouštějí a bubliny unikají z taveniny (probíhá čeření). Lepšímu promíchání a homogenizaci roztaveného skla napomáhá vzduch hnaný do skloviny (bubbling) a také elektrický příhřev umístěný na dně tavicího agregátu.

schéma a teplotní průběh:

Popis práce u sklářské pece v 19.století

Pec na tavení skla dřevem se každoročně používá v Deštném v Orlických horách.