Skládačka
Tato pec je u nás velmi častá a všeobecně chválená, dovoluje provádět i experimentální výpaly.
Skládačku prodávají firma Rohde nebo Krejník. Je ale i v silách jednotlivce si ji za nižší cenu postavit. Staví se od kapacity 200litrů, doporučuje se 500litrů. Menší verze potřebuje asi 300 cihel a starší silné pláty. Někdy se i staví na podvozku, takže je přemístitelná. Velmi výhodná pec - minimální spotřeba, nízká pořizovací cena, nízký komín, je velmi pružná a vhodná k experimentům.
Článek Petra Nováka o skládačkách je na "sousední" stránce tohoto webu.
Schema staré Martinovy skládačky:
Martinova skládačka (pec už dávno neexistuje):
Z uvedených variant měla nejvyšší komín, počítala i s roštem v topeništi, byla z pěnošamotek a ještě byla uvnitř vyložená sibralem.
Měla relativně nízké topeniště, muselo se topit opatrně, aby se neucpávala, přivádět dost vzduchu.
Jirkova skládačka (taky už dávno neexistuje):
U výpalu jsem nebyl. Na fotce je vidět zcela otevřené topeniště, čímž tam jde moc vzduchu - to způsobuje oxidační výpal (třeba se to chtělo), ale také přivádí moc studeného vzduchu, který pec zevnitř ochlazuje. Obvykle se topeniště při výpalu přivírá cihlami nebo starými pláty. Moc vzduchu a moc dřeva je také příčinou nadměrné spotřeby dřeva a vysokých (zbytečných) plamenů z komína.
Petrova stará skládačka:
Tato verze má dodatečně zvýšené peciště, nemá rošt v topeništi, má minimální komín. 1350°C ale stejně "udělá".
Stará skládačka Ivy
Pěnošamotky na sucho, jedna vrstva Sibralu a krycí plech. Na těchto fotkách má trošku zvýšený komín. Nemá rošt, ale je celá postavená na ocelovém podstavci, tak se tam asi mezi cihlama nějaký vzduch spodem dostává :)
Zaklopeno plátem a troškou Sibralu.
Klínecká skládačka Magdy
Opravdu luxusní provedení! Pěnošamotky, vrstvy sibralu, zpevňovací desky, obezděno červenými cihlami. Vysoký komín. V topeništi rošt z karbonkřemíkových tyčí (karbidu křemíku). Izolace uvnitř stěny pece je z vermiculitové izolace GRENAMAT AS klasifikační T=1150°C (na fotkách je to vidět, vypadá to jako dřevotříska :).
Pec "Klára" Martina
Cvejna:
Pec je stavěna ze žáruvzdorných šamotových cihel, slepována jílem, nástavec komína pak postaven z plných stavebních cihel. Tloušťka všech stěn je 25 cm. Objem vypalovací komory je cca 700 l, výška komína 2,8m. Vnitřní vyzdívka je realizována izolací Fiberfra Durablanket Super tl. 45mm. Plnění komory zbožím probíhá shora po odstranění horních šamotových krycích desek. Po naplnění se musí tyto opět zasadit na svá místa a zafixovat jílem.
Pec je koncipována jako pec se zpětným plamenem, kde se vzduch postupně v topeništi ohřívá, mísí s plyny a hoří, na konci topeniště se pak rozžhavené hořící plyny a zplodiny hoření otáčejí a skrze vypalované zboží jsou odsávány tahem komína. Teplota ve vypalovací komoře proto není homogenní, kolísá v rozmezí cca 80°C (měřeno žároměrkami). Nejvyšší teplota je zpravidla v místě T1, nejnižší pak v T2. Maximální zatím dosažená teplota v nejteplejším místě pece byla 1200°C (měřeno žároměrkami). Výpal v peci na 1100°C trvá cca 8 hodin se spotřebou asi 0,7m3 dřeva.
Přidám ještě pár fotek (2018), především proto, aby bylo vidět výšku topeniště, podle mě je vyšší topeniště zásadní výhodou, neucpává se to a přitom vstupní otvor jde libovolně přivírat cihlami tak, aby tam šlo jen zrovna potřebné množství vzduchu, nejlépe "při zemi", ne horem, kde zbytečně ochalzuje strop, tedy podlahu kobky.
Magda - Levín (velká pec, široká, kobka dodatečně zvyšovaná, funguje to dobře):
V době stavby:
Martin - nová pec:
Jirkovo řešení odtahu z kobky do komína: místo jedné velké díry je dole menší díra a spousta malých děr nad tím.
To umožňuje regulovat proudění v peci podle nakládky, např. "přitopit" v horní zadní části, kde bývá dosažená teplota nejnižší:
